Liberec měl textilní magnáty Liebiegovy, Vratislavice slavnou kobercářskou rodinu Ginzkey, Frýdlantu vládla především Rolfs & Sohn a Dětřichov držel v této době také krok. Továrny měl hned dvě, ta mladší je spojená právě se jménem Carla Augusta Preibische, jehož jméno nesla filiálka v Dětřichově, tak i o něco starší mateřský závod v saském Rychnově, dnešní Bogatyni. 

Počátek dětřichovské pobočky, která se postupně vyvinula ve významný podnik pro tkaní a barvení, sahá do let 1864/65. Tehdy provozoval Anton Scholz, bydlící v Dětřichově, pro firmu C. A. Preibisch faktorii (zastoupení) pro domácí tkalcovství. Začínalo se s několika tkalcovskými stavy (asi 20), které byly rozmístěny po obci.

V roce 1868 koupila firma C. A. Preibisch pozemek č. 58 od Floriana Haniga. Domácí tkalcovství zde bylo zachováno, přičemž kromě již existujících stavů v obci a okolí byly další umístěny i v tomto domě.

Zboží bylo zpracováváno v Rychnově, protože tehdejší celní předpisy pro tzv. zušlechťovací obchod umožňovaly převézt zboží vyrobené v rakouských továrnách (Dětřichov spadal tehdy pod c. a k. mocnářství) bez cla do Rychnova k barvení a úpravě.

Pdnik v Dětřichově se stále více rozšiřoval. Vedle domácího tkalcovství v obci  bylo v  Straži nad Nisou zřízeno více než 50 mechanických tkalcovských stavů.

V roce 1877 se rozhodl komerční rada C. A. Preibisch, že v Dětřichově vybuduje mechanickou tkalcovnu. Ne však jako zcela nový podnik. Dlouho si jej ale neužil, krátce na to zemřel. 

Jeho synové pokračovali ve vedení rakouské pobočky a působili zde ve smyslu svého otce.

Zrušení celních předpisů pro zušlechťovací obchod mezi pohraničními oblastmi v roce 1880 mělo na provoz v Dittersbachu velký vliv. Majitelé se museli rozhodnout: buď ponechat podnik v původním rozsahu a nechávat zboží barvit a upravovat v jiných rakouských továrnách, nebo zřídit vlastní barvírnu a úpravnu přímo v Dittersbachu.

Rozhodování bylo o to těžší, že po smrti otce vzniklo mnoho nároků vůči novým vlastníkům firmy.

Nakonec se rozhodli firmu rozšířit o novou stavbu barvírny a úpravny. Jelikož se dala očekávat změna obchodních podmínek v Čechách po zrušení celního režimu, měl být nový provoz zřízen ve větším rozsahu, aby bylo možné přijímat zakázky i od jiných firem.

Podnik se začal čile rozvíjet. Výrobky z továrny nacházely dobré odbytiště. Již v roce 1886 následovalo rozšíření budovy (shedgebäude) pro tkalcovnu.

Rozšíření tkalcovny a barvírny si vyžádalo i rozšíření kotelny, které bylo dokončeno téhož roku s postavením 68 m vysokého komína.

V roce 1895 pak došlo k rozšíření úpravny a barvírny o novou strojní místnost, což umožnilo výrobu nového skladu zboží.