Jizerky mají svůj fenomén. Vedle velkého počtu rozhleden, tu naleznete také spoustu pomníčku. Nikde jich snad není tolik, jako tady u nás. Jeden nový přibyl v nejzápadnější části hor, v Dětřichově u Frýdlantu. Tyto drobné památky upomínají na místa neštěstí, hodně lidí přišlo dříve o život při práci v lese, kdy na ně spadl strom, jiné vyprávějí příběhy loupežných vražd nebo nešťastných náhod, kdy jednomu vystřelila puška a ten druhý, který šel s ním, tak to schytal, nebo upomínají na místa, kde si někdo sáhl na život ...  

Nový pomníček při čp. 68, stejně jako ten Hubových v dětřichovském polesí, připomíná hned dvě smutné události. Nejen na sousední a o mnohem větší Frýdlant spadly 8. května 1945 letecké pumy. Ve Frýdlantu zemřelo kolem 70 lidí, 3 pumy zabíjely i v Dětřichově. Jedna dopadla kousek za dětřichovské vlakové nádraží a poškodila koleje. Další dvě spadly u domu čp. 246 a poškodily domy v okolí.  Shodou náhod tudy projížděl s povozem hospodář Gustav Stephan z čp. 76, u cesty mu mávala paní Walterová, držíc v ruce svou malou ani ne tříletou dcerku Inge. Bomba dopadla velmi blízko nich, koně výbuch roztrhal a starému Stephanovi exploze utrhla hlavu. Paní Walterovou i s dcerou odhodila tlaková vlna. Dívenka zemřela také, její maminka měla po zbytek života invalidní paži, na které malou tenkrát držela. 

Druhá epizoda se stala v  době, když již bylo po válce. Němci byli posíláni na různé pomocné práce. Jednoho dne šla rodina Heerových z čp. 68 a příbuzných Weikertových ze sousedního hospodářského stavení čp. 67  na polní práce, s nimi šli i dva jejich chlapci ve věku 8 a 6 let. Vytratili se z dohledu a při dovádění našli munici z války. Tam jim při manipulaci vybuchla, starší z bratrů byl mrtev na místě, mladšímu exploze utrhla nohu pod kolenem. Z vyprávění pamětníků víme, že chlapcova babička, Emilie Weikertová, jej donesla v náručí podloženého gumovou dlouhou zástěrou, kterou měla tou dobou na sobě. Než s ním sešla a vyhledala lidi, aby chlapci pomohli, nahromadilo se v zástěře velké množství krve. Chlapce zachránili. Rodina musela, stejně jako velká většina místních, v rámci odsunu odejít do Německa a přesídlila do jeho západní části. 

Byli bychom neradi, kdyby tato drobná památka byla nějak špatně chápána. Nejsme žádní konfidenti a obdivovatelé Třetí říše. Dětřichov měl vždy většinu německých obyvatel. V Adresáři politického okresu Frýdlant naleznete, že tu roku 1935 žilo 1 222 Němců a jen 24 Čechů. Při obou výše zmiňovaných historických událostech umírali lidé. Připomněli jsme si tyto události 8. května, však se také jedna z nich v tento den před 80 lety stala. Jsem máma od dvou dětí a neumím si vůbec představit tu bolest, která přijde, když vám dítě zemře. Tyto rodiny žily v obci po generace. Němci rozpoutali válku a hotové peklo na zemi, nejen ve svých továrnách na smrt. V největším válečném konfliktu světa přišlo o život na 60 milionů lidí. Kdo to ale vždy odskáče nejvíce, jsou právě děti ...

Přivdala jsem se do domu čp. 68, ke kterému se nám podařilo dopátrat část historie. Hned pod tímto domem stojí dům čp. 67, velké hospodářské stavení, které je od r. 1958 památkou chráněnou státem. Hrázděné hospodářské stavení tu s jistotou stálo již před rokem 1843. V rámci Frýdlantska je svou stavbou jedinečné. Po pravé straně je největší hospodářské stavení, pokračuje mohutná obvodová zeď, která přechází vlevo ve velikou stodolu, před ní pokračuje zesílení obvodová zeď, která ve svém nitru ukrývá prostor pro malá hospodářská zvířata, až na ni pak navazuje další hospodářská stavba. Areál staveb je tak otevřený jen ze své přední části. V tomto domě žila po generace rodina hospodářů Weikertových. Ti si nechali nad silnicí postavit vejminek čp. 68, který sloužil i jako nájemní dům. Byl to soubor 3 staveb. Největší stavba byla také hrázděná, krytá doškovou střechou, i k ní patřila stodola a další menší hospodářská budova.  Dům 30. srpna 1930 vyhořel, nájemníci stihli před ohněm jen utéci a přišli o vše. Z domu zbyl jen sklep a obvodové zdi. V dětřichovské kronice se podařilo dopátrat, že se do nově, z cihel postaveného domu stěhoval jako nájemník zdejší pošťák Vinzenz Matějka již 28. června 1931.

Dcera Weikertových se zakoukala do Franze Heera, sazeče písma z Frýdlantu. Byli oddáni v kostele sv. Aničky 6. června 1933 a oddával je dětřichovský děkan Augustin Lang, kterého tu z 29. na 30. května léta Páně 1941 zavraždili místní nacisté. Mladí manželé Heerovi se přestěhovali do bývalého vejminku a časem se jim narodili dva synové, jméno staršího, který zemřel při výbuchu munice, se nám prozatím nepodařilo dopátrat. Mladší Berthold se narodil 28. dubna 1940. 

Věříme, že se Vám nový pomníček bude líbit jako nám. Nebýt mého tchána, pana Jan Fila, nebyla by ani tato nová památka. Hluboce smekám před jeho uměním vysloužilého zednického mistra  Těch, co přiložili ruku k dílu, bylo samozřejmě víc, velké díky i jim a těm, kteří s námi byli na komentované procházce. 

Zakončili jsme ji na obecním hřbitově. Nejdříve před ním u hrobu vojína Rudé armády, Prokase Jozase Matušiamise. Náhrobek je v evidenci válečných hrobů při Ministerstvu obrany ČR. Na hřbitově jsem si představili projekt Rovy hovoří, prozatím jsou na 4 náhrobích umístěny qr kódy, když si je načtete, otevřou se vám webové stránky spolku a můžete se tak dozvědět něco zajímavého. Posledím, o kom byla 8.5.2025, byl příslušník československé zahraniční armády, rtn. Josef Budjač, který byl zraněn v bojích o Duklu a 2.4.1946 v Dětřichově pak zemřel. I jeho náhrobek naleznete ve výše zmiňované evidenci. 

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2670790