Preibischova elektrárna bývala skutečnou chloubou celého údolí Olešky. Když už původní parní zařízení nestačilo narůstajícím potřebám textilních továren, rozhodli se místní továrníci v roce 1899 vybudovat vlastní moderní elektrárnu. O rok později už stála – vybavená špičkovou třífázovou technologií od vídeňské firmy Siemens & Halske.

Aby elektrárna zvládla zásobovat rozsáhlé provozy, spotřebovala obrovské množství uhlí. Vznikly proto hned 3 komíny, z nichž dodnes stojí už jen ten nejvyšší - 65metrová dominanta, která se stala jedním ze symbolů obce. Svému původnímu účelu sice dávno neslouží, ale díky moderním technologiím našel nové využití: ve výšce kolem 40 metrů je instalována plošina s anténami.

Ve článku ze starých Libereckých novin se objevil velmi smutný článek: "Obchodní sdělení přineslo v těchto dnech krátkou, ale velmi smutnou zprávu. C. A. Preibisch Dětřichov. Firma byla rozpuštěna a vstoupila do likvidace. Likvidátory jsou Josef Biela, úředník z Dětřichova, a Bruno Kreuz, bankovní úředník z Liberce. Co znamenají tyto krátké řádky pro vesnici i celé údolí Olešky si dovede představit každý, kdo viděl život a působení v obci v dobách největší slávy. K tomu přichází ke slovu moment jisté tragičnosti rozpuštění firmy. Roku 1935 je to právě 70 let od jejího založení. 

Zajímavost:

Preibischovi byli velmi zdatnými podnikateli. Jejich hlavní obživou byla textilní výroba, ale při obou fabrikách byly vždy i další přidružené provozy, bez kterých by to nešlo. Jestli jim Pán Bůh dal něco do vínku velikou měrou, byl to právě podnikatelský duch. Továrníci hledali nové cesty podnikání, až se rozhodli mít i svou vlastní cihelnu. Ta se nacházela nedaleko Rychnova. Produkovala 2 milionu kůsu cihel ročně. Abychom to uvedli na pravou míru, polovinu tvořily cihly, druhou potom zaslepovací a radiální kameny určené na výstavbu komínů. Z počátku se jednalo o jednoduchý ruční provoz, který ovšem r. 1872 přešel na parní již se strojírenským provozem, ten vystřídaly milíře, mezi lety 1875-76 byla vystavěna obří kruhová pec se 14 komorami. Také Vám to přijde k nevíře, že by si Preibischovi továrnu, elektrárnu i komíny vystavěli z vlastních cihel. Kdepak se asi vzaly cihly na zeď obecního hřbitova? To spolek prozatím nevypátral, ale ta domněnka zas tak nelogická není, že! 

Foto cihelny:  Festschrift zum 50jährigen Jubiläum der Firma C. A. Preibisch 1909