Chloubou celého údolí Olešky bývala Preibischova elektrárna. S tím, jak podnik rostl, stávající parní strojní zařízení již nestačilo kladeným požadavkům, a tak se vedení společnosti, které se vždy snažilo používat nejnovější technické vymoženosti i ve svém rakouském závodě, rozhodlo vystavět vlastní elektrárnu r. 1899 a jen o rok později bylo hotovo. Vybavení dodala vídeňská firma Siemens & Halske.

Elektrárna potřebovala ke svému chodu uhlí, a tak byly vystavěny 3 komíny, ten nejvyšší a zároveň jediný dochovaný stojí doposud právě vedle elektrárny. Má úctyhodnou výšku 65 metrů. Svému původnímu účelu přestal sloužit již před řadou let. Ovšem s rozvojem moderních technologií našel nové využití, cca ve 40 metrech jeho výšky se nachází plošina a antény všeho druhu.

Ve článku ze starých Libereckých novin se objevil velmi smutný článek: "Obchodní sdělení přineslo v těchto dnech krátkou, ale velmi smutnou zprávu. C. A. Preibisch Dětřichov. Firma byla rozpuštěna a vstoupila do likvidace. Likvidátory jsou Josef Biela, úředník z Dětřichova, a Bruno Kreuz, bankovní úředník z Liberce. Co znamenají tyto krátké řádky pro vesnici i celé údolí Olešky si dovede představit každý, kdo viděl život a působení v obci v dobách největší slávy. K tomu přichází ke slovu moment jisté tragičnosti rozpuštění firmy. Roku 1935 je to právě 70 let od jejího založení. 

Zajímavost:

Preibischovi byli velmi zdatnými podnikateli. Jejich hlavní obživou byla textilní výroba, ale při obou fabrikách byly vždy i další přidružené provozy, bez kterých by to nešlo. Jestli jim Pán Bůh dal něco do vínku velikou měrou, byl to právě podnikatelský duch. Továrníci hledali nové cesty podnikání, až se rozhodli mít i svou vlastní cihelnu. Ta se nacházela nedaleko Rychnova. Produkovala 2 milionu kůsu cihel ročně. Abychom to uvedli na pravou míru, polovinu tvořily cihly, druhou potom zaslepovací a radiální kameny určené na výstavbu komínů. Z počátku se jednalo o jednoduchý ruční provoz, který ovšem r. 1872 přešel na parní již se strojírenským provozem, ten vystřídaly milíře, mezi lety 1875-76 byla vystavěna obří kruhová pec se 14 komorami. Také Vám to přijde k nevíře, továrnu, elektrárnu i komíny vystavěli Preibischovi z vlastních cihel. Kdepak se asi vzaly cihly na zeď obecního hřbitova? To spolek prozatím nevypátral, ale ta domněnka zas tak nelogická není, že! 

Foto cihelny:  Festschrift zum 50jährigen Jubiläum der Firma C. A. Preibisch 1909