V roce 1880 zakoupili Preibischovi místní mlýn. Ten o dvacet let později vyhořel, byl rychle obnoven a vybaven nejmodernějšími stroji; od roku 1903 jej už poháněla elektřina z jejich vlastní elektrárny. Mlýn byl pronajímán a roku 1917 jej získal Franz Sommer, který zde zřídil pekárnu. V roce 1925 jej převzal mlynář Emil Michel a provozoval jej až do odsunu. Počátkem 60. let byl mlýn zbourán.

Preibischovi vlastnili od roku 1886 také místní pilu, která se dále pronajímala a prokazatelně fungovala ještě v roce 1936.

Textilní továrna potřebovala velké množství vody, které čerpala z potoka Olešky. Preibischovi nechali v Dětřichově vybudovat vlastní rybník sloužící jako zásobárna i zdroj energie. Dnes jej najdete v mapách pod názvem Dětřichovská tůň.

Zajímavost:

V 60. letech, kdy se na vícero místech v obci prováděly meliorace, mělo dojít k hrůznému nálezu asi 14 těl nedaleko za Preibischovým rybníkem. Do Dětřichova měli být, dle vyprávění dnes již nežijících pamětníků, povoláni vojáci, kteří provedli exhumaci. Těla byla naložena v dřevěných bednách na vojenské vozy a odvezena, pravděpodobně ke spálení do libereckého krematoria. Zda se jednalo o exces spáchaný po 2. světové válce na německém obyvatelstvu, se zřejmě nikdy nedozvíme. Na celou věc bylo uvaleno informační embargo a nikde o tom nesměla být sepsána ani čárka!