Bývalý panský dvůr odkoupili bratři Preibischové a nechali jej zcela přestavět. V roce 1904 zde stanula budova daleko větší s původním číslem popisným  1 – polovinu tvořily byty pro zaměstnance továrny, v druhé polovině byl vybudován sál s bohatou štukovou výzdobou, darovaný místnímu tělocvičnému spolku. Za minulého režimu byl objekt značně poničen, později jej však obec nákladně zrekonstruovala. Od roku 2005 zde sídlí dům s pečovatelskou službou.

Foto z archivu Rudiho Jarische - vpravo objekt krečamu

Louka před čp. 1 se využívala k předcvičování tělocvičného spolku. Na svátek sv. Anny, patronky zdejšího kostela, nechyběly na louce kolotoče. Dnes pohled na školu překrývá stavba bývalé jednoty, dnešní obchod. 

Zajímavost: 

Dle vyprávění dětřichovských německých rodáků se sál  s vysokými stropy během 2. světové války využíval na sušení padáků a jejich případné opravy. 

Za minulého režimu byla bohatá štuková výzdoba sálu zcela zničena – na jejím odstranění se museli podílet i místní obyvatelé, často doslova se slzami v očích. Výzdoba byla tehdy zřejmě považována za „buržoazní přežitek“. V objektu bylo namísto bytů vybudováno kino, které se u místních těšilo veliké oblibě.

Nedaleko budovy dodnes najdete malý rybníček skrytý v bujné vegetaci. Ten kdysi patřil k Jommrichově hostinci, který stával na návsi. Budova čp. 1 měla rozsáhlé sklepy, a tak se v zimě z rybníka vyřezávaly ledové kry, které se přenesly do velkých sklepů. V době před vynálezem lednic a mrazáků se takto uchovávaly potraviny.