Trojnásobná vražda v hájence
Smutný příběh se začal psát v Dětřichově poslední den 2. světové války 8. května 1945. Dětřichovský nadlesný Rudolf Hub se svojí ženou Margaretou a hospodyní Betti Held se rozhodli, že se vrátí do své milované hájenky. Místní je varovali, že se tu již potulují divné bandy, ať raději zůstanou ve vsi! I přes varování odešli a pak je již nikdo nikdy neviděl živé.
Z 9. na 10. května byli všichni 3 brutálně zavražděni. Hospodyně byla střelena do zad. Mrtvá těla byla zabalena do koberců a nedbale pohřbena do mělkých hrobů na dvorku hájovny. Když začalo být dětřichovským divné, že o polesném není vidu ani slechu, zburcovala bývalá hospodyně hospodyně Hubových, Reli Petersová, místní a ti se k hájence vydali 12. května. Naskytl se jim hrůzný pohled. Dorazil lékař k ohledání těl. Dle vyprávění rodáků byly v hájence na zdech cákance krve, byli umláceni k smrti. Podle některých výpovědí je měli zabít banderovci.
Na pohřeb na obecní hřbitov veřejnost nesměla, poslední rozloučení bylo odepřeno dokonce sestře pana hajného, Dr. Tippeltové z Raspenavy. Jediní, kdo byli vpuštěni na hřbitov pod bedlivým dohledem, byl dětřichovský farář Dr. Lieball a Reli Petersová. Manželé Hubovi byli pochování na obecním hřbtiově nalevo od kaple, v místě, kde dnes stojí vzrostlá borovice.
A hájenka? Tu záměrně někdo 18. května zapálil, zřejmě aby uklidil stopy. Je až k nevíře, že se její torzo doposud tyčí v lese. Nahlodává ji zub času, ale stále odolává. Lze rozeznat, kde byla okna, procházíte klenbou nad bývalými dveřmi, v trávě zarůstá mechem vršek komína. Kolem domu stojí i žulové sloupky, u dvou z nich poznáte, že tu stávala brána. I kování na něm doposud je. Hájenka tu stojí a žaluje, co se tu kdysi odehrálo. Tiché memento mori! Místní ji neřeknou jinak než Spálená hájenka.
Fotografii Rudolfa Huba poskytl spolku ze svého archivu p. Rudi Jarisch z Lutherstadt Wittenberg a díky ní si dnes můžete dočíst zajímavosti z dětřichovského polesí, dozvědět se něco o lesnících, ale třeba i Malé clam-gallasovské oboře.