Augustin Lang se narodil 29. srpna 1869 v Bad Kreuznachu v trevírské diecézi v německém Porýní. Zde byl také v kostele sv. Mikuláše pokřtěn a vyrůstal tu. V letech 1875 – 1883 navštěvoval školu národní, mezi lety 1884 – 1890 studoval na zdejším gymnáziu, kam nastoupil hned do 3.ročníku. Z Bad Kreuznachu odchází na dobu dvou let do Bonnu, kde se věnuje studiu medicíny.

15. dubna 1892 skládá zkoušky na koleji Misionářského domu božího slova ve Sv. Gabrielu u Vídně, o týden později pak vstupuje do zdejšího řádu Steylerských misionářů. Ve Sv. Gabrielu se věnuje po dva roky studiu filozofie, další tři roky studiu nestátního teologického kurzu.

1. května 1897 je v kapli Misijního domu vysvěcen na kněze. Roku 1903 vystupuje z řádu Steylerských misionářů a odchází do Litoměřické diecéze, kde r. 1903 začíná sloužit jako kaplan ve Frýdlantském výběžku a to ve Vsi u Černous, kde se zdrží do roku 1906. Poté jde sloužit až do roku 1910 co by kaplan do Frýdlantu. Ve dnech 27. - 28. dubna 1909 skládá v Litoměřicích farářské zkoušky. Necelý rok stráví  ještě jako kaplan v Liběšicích u Žatce. Do farnosti Svébořice u Ralska nastupuje roku 1911, poprvé jako farář, a zůstává tu 2 roky. Svébořice bychom dnes hledali jen marně, po roce 1946 zde došlo k vysídlení, později zde vznikl vojenský výcvikový prostor Ralsko, z celé kdysi krásné obce se dodnes dochovalo jen pár sklepů utopených pod vodou, část vodojemu a křovisky a stromy zarostlý rybník. Ze Svébořic se otec Augustin vrací do Vsi, tentokrát již jako farář a zůstává zde až do 31. ledna 1927. Na nové působiště je do dětřichovské farnosti vybrán samotným panem hrabětem Františkem z Clam Gallasu. Do Dětřichova přichází 1. února 1927 a na své nové místo je slavnostně instalován světícím biskupem litoměřickým, Antonínem Čechem, dne 13. února 1927, přítomni této slávy jsou všichni předsedové místních spolků, vyjma komunistů, pan hrabě Clam Gallas se sice nezúčastnil, zastupoval jej ale jeho zeť, princ Eduard z Auerspergu.

Roku 1932 hrozí faráři Langovi 3 dny vězení, dovolil si při mši kritizovat účast dětřichovských komunistů na nepovolené demonstraci ve Frýdlantu, mluvit o politice bylo tenkrát zakázáno, jak uvádí farní kronika. Ale protože se jednalo o demonstraci nepovolenou, domníval se pan farář, že si to dovolit může, trest mu byl podmínečně prominut.

Jeho zápis v kronice z r. 1938, kde se nelichotivě vyjadřoval o Adolfu Hitlerovi, národním socializmu a připojení Rakouska k Říši, byl na nátlak nacistických úřadů přelepen, odlepen byl až po skončení války.

Augustin Lang byl nejen farářem, ale také osobním děkanem, konzistorním radou a biskupským notářem a zapřisáhlým odpůrcem národního socializmu. Nacisty byl nenáviděn, kritizoval vícekrát nařízení nacistických úřadů a to dokonce při mších svatých, o zabírání papíru určeného po církevní tisk, zejména se mu nelíbilo bránění dětem v návštěvě nedělních pobožností.

V noci z 29. na 30. května 1941 byl na cestě domů z hostince u Hillebrandů č.p. 226, domů na faru ale již nikdy nedošel. Byl přepaden a ubit 3 muži, kteří jej doprovázeli domů.

Úryvky z dopisů mezi 2 bývalými dětřichovskými /tajný zdroj, jména jsou neuvedena záměrně, nikdy nebylo nikomu nic prokázáno a nikdo nestanul před soudem, jeden z aktérů měl prokazatelně rodinu …/

 Když válka skončila, přišel jsem ze zajetí rovnou do Žitavy, kde již byla odsunuta moje maminka. Mezi bývalými dětřichovským  se tu nesly zvěsti, že jsem měl něco společného s vraždou děkana Langa, což ale není pravda. S děkanem jsem měl vždy dobrý vztah.

Jak se to odehrálo:

Vracel jsem se v noci domů z návštěvy u mého známého. Jakmile jsem přišel k mostu nad potokem, kde stával pomník Jana Nepomuckého, potkal jsem 3 osoby. Mávali na mě. Oslovili mě 3 mně známé osoby a řekli mi: „Musíš nám pomoci, potřebujeme půjčit na hodinu žebřiňák.“ „Ano ovšem“, řekl jsem a dovezl jsem vozík z našeho blízkého domu. Ti 3 si vozík vzali se slovy: “Už nejsi třeba, můžeš jít domů!“ Poté zmizeli směrem k obecnímu úřadu. Já byl ovšem zvědavý, copak si s tím vozíkem chtějí počít, zůstal jsem stát na mostě opřený o zábradlí a čekal jsem. Již za pár minut přišli s vozíkem nazpět a ubírali se směrem na Kristiánov. Když mě uviděli, řekl mi jeden z nich: „Nechtěl bys nám raději pomoci tlačit, namísto toho abys tu jen tak postával!“,  tak jsem teda tlačil s nimi. Žebřiňák byl přikrytý dekou, na mojí otázku, co je pod ní, jsem nedostal žádnou odpověď. Šel jsem s nimi až k odbočce na silnici do Kunratic, tam jsem se ještě jednou zeptal, co je ukrytého pod dekou. Jeden z nich řekl: „Je tam děkan, ti dva ho zabili, pokoušel jsem se jim to rozmluvit, ale oni nejsou normální!“  Potom jsem si dal čelem vzad, ovšem za příslibu, že o tom budu mlčet. Když řeči o mé vině po skončení války neustávaly, bylo mi umožněno, vcestovat na speciální dokumenty zpět do Československa do Frýdlantu k soudu, kde jsem svou výpověď ztvrdil písemně. Já jsem každopádně neměl se smrtí děkana nic společného.

Svědek dále uvádí: Poté, co kostelník objevil v potoce u Kristiánova mrtvé tělo, byl mrtvý převezen do márnice na faru. K ohledání dorazili 2 lékaři z Frýdlantu. Jako svědek zde byl přítomen kostelník Franz Neumann. Po ohledání řekl jeden z doktorů: „Shodneme se na tom, že příčinou smrti bylo utonutí.“ Proti tomu se ozval druhý lékař: „Pod to se nemohu podepsat, jen se podívejte na jeho krk se stopami po škrcení a sám jste přeci viděl, že v žaludku neměl žádnou vodu!“ První lékař ale odvětil: „Již nyní vám mohu garantovat, že to bude zameteno pod koberec. Proces s vraždou duchovního si strana nemůže dovolit!“  Oba lékaři nařídili kostelníkovi o tom mlčet. Tolik z výpovědi svědka.

Po válce a následném odsunu Němců, kostelník Neumann toto sepsal a poslal v dopise poštou k frýdlantskému soudu. 

V pátek ráno (30. května 1941) nemohl kostelník Franz Neumann pana děkana nikde najít, nebyl ani na faře, ani v kostele. Ještě se nestalo, že by nepřišel na ranní mši.

Nedaleko fary byly nalezeny špinavé a ohnuté brýle pana faráře, kus dál jeho peněženka.  Kostelník děkana Langa našel až v odpoledních hodinách, v potoce na konci obce u Kristiánova v největší zákrutě za dětřichovským mlýnem zachyceného na větvi jednoho ze stromů, bylo po bouřce a voda v Olešce byla dosti zvednutá. Ovšem pachatelé přehlédli důležitou věc, před odbočkou na zmiňované Kunratice je v kopci most, před ním stával tou dobou jez, i když bylo po bouřce a voda zvednutá, nikdy by se tělo pana děkana přes tento jez jen tak nepřehouplo. Vše dopadlo přesně tak, jak předpovídal jeden z lékařů. Dle výpovědi pamětníků uvěřili místní tvrzení, že Lang sešel z cesty a utopil se nešťastnou náhodou, byla válka a lidé řešili jiné problémy.

Pohřeb se konal 4. června 1941 v půl desáté ráno. Účastnilo se jej na 20 kněží, dle vyprávění dětřichovských nesměla být vedena na pohřbu žádná řeč.  

Kdo byl osobou, která se přimluvila za očitého svědka, aby se mohl již jako odsunutý vrátit na speciální povolení zpět k frýdlantskému soudu, se nepodařilo dopátrat, ví se jen, že se mělo jednat o kněze.

Proč jsme si v roce 2016 připomněli tou dobou 75 let starý příběh dětřichovského faráře? Děkan Lang neodmyslitelně patří k historii Dětřichova. Jako kněz pracoval s celou paletou lidského života, křtil novorozené děti, biřmoval, oddával místní a doprovázel je také na jejich poslední cestě. Šance na dopadení a potrestání jeho vrahů, kteří byli označeni ve výpovědi u frýdlantského soudu, byla veliká, i když už byli odsunuti. Ovšem po všech hrůzách druhé světové války byli všichni Němci vnímáni jako zlo. A tak došlo k tomu, že jeho případ nebyl nikdy objasněn a zapadl do šuplíku kolektivní viny. Otec Augustin je příkladem toho, že ne každý Němec byl  v době druhé světové války nacista, nezpronevěřil se své víře, ani svému poslání, nazýval věci pravými jmény a zaplatil za to daň nejvyšší. Nenechme jeho příběh odejít do zapomnění, ať je varováním pro generace příští, varováním před zlovůlí ideologických režimů. A zároveň ať je poselstvím o odvaze říkat pravdu a nenechat se zastrašit až do úplného konce.

Nedlouho po Uctění památky faráře Langa zazvonil telefon. V životě by mne nenapadlo, kdo nás bude kontaktovat. Z telefonu se ozval PhDr. Jan Stříbrný z České křesťanské akademie. Dozvěděl se, že jsme si na děkana Langa v Dětřichově zavzpomínali a oživili jeho příběh. Naše půlroční práce plná bádání se opravdu vyplatila. Materiály jsme mu po dohodě s německými rodáky poskytli velmi rádi a díky tomu se příběh místního faráře zavražděného nacisty dostal do velmi významné publikace Mučedníci a oběti pro Krista - Martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Na publikaci pracoval velký tým odborníků 17 let, přispěli i amatérští badatelé. Je to hřejivý pocit zadostiučení, že se někdo z minulosti Dětřichova dostal do takto významného díla. 

Evidenční list - archiv Biskupství litoměřické.pdf