Rudi Jarisch, rodák z čp. 193, jezdí do Dětřichova pravidelně. Ale od nás ze spolku jsme za ním ještě nebyli. Když na podzim zavolal Rudiho synovec Klaus s dotazem, zda bych chtěla dorazit na oslavu Rudiho devadesátin, nedalo se říci ne. 

Návštěvu jsme drželi pár měsíců pod pokličkou. Rudimu jsem 21. února telefonovala a popřála vše nej a hodně zdravíčka, o návštěvě ani muk, jaké pak by to bylo překvapení. A tak jsem se na tajňáka vypravila 25.února z Liberce přes Drážďany a Lipsko směr Lutherstadt Wittenberg, kde Rudi od odsunu do Německa žije. Rodina se ubytovala v hotýlku ve městě. Zastavil se za mnou Klaus, jak se domluvíme, kdy přijdu na oslavu, zda hned na začátku, či až se to trochu rozjede, nemaje tušení, že krom něj o mé přítomnosti nikdo neví. Tak raději až za chvíli. Svezla jsem se výtahem do přízemí s dárkovou taškou s českým sklem a dobrotami z našich nasyslených zásob z darů zahrady. Klaus vtipně podotkl: " No Rudi, tak už tady pro tebe mám ten dárek, je trochu větší!" Nahlédla jsem do sálu a když mne Rudi uviděl, vypadalo to na infarkt, ale naštěstí konec dobrý všechno dobré. 

Sešlo se nás na 35 lidí a nechyběla ani paní Helga, která se v Dětřichově také narodila. Zbyl i čas na probrání Křížové cesty smíření v Dětřichově.